sobota 12. července 2014

Okurková limonáda

Okurkovka  (s tu větším, tu menším podílem přírodní šťávy) se už loni zabydlela v nabídce kaváren. Je poměrně snadné si ji čerstvou vyrobit doma a stejně tak je snadné ji nechat zkvasit.  Protože okurky a  kvašení jsou kamarádi od té doby co je lidé  začali skladovat. Vysledek je osvěžující, probiotický a hlavně moc dobrý.

Druhý díl  okurkového speciálu.  První najdete tady.

Okurková limonáda


ingredience na 1 litr:

500-800 g  polních okurek.
60-100 g cukru, medu a nebo jiného sladidla
1 dcl syrovátky (pokud není kefírová, tak přihoďte trošku droždí a nebo vinných kvasinek) a  nebo 2 dcl vodního kefíru
voda
1-2 citrony
svazek čerstvé máty

Okurky oloupejte.  Okurková šťáva z neoloupaných plodů je sice krásně zelená, ale prokvašením tam vznikne taková nepříjemná chuť.  Nejlepší okurkovou limonádu jsem získala z  polních okurek - z hadovek byla  trochu nahořklá a z nakládaček je šťávy málo.

Recept na  mátovo okurkový koktejl
zde
Pokud máte odšťavňovač, tak prostě odšťavte citrony, okurky a mátu. Pokud ho nemáte, tak je  rozmašírujte v robotu na kaši a nechte chvíli macerovat. Pak přeceďte přes plátno a důklaně vymačkejte  zbylou tekutinu. Přilijte syrovátku a nebo vodní kefír a doplňte vodou do litru. Postupně doslaďte tak, aby to bylo o něco sladší, než by vám chutnalo. Prokvašením se množství cukru sníží...
Nalijte vše do pevné, uzavíratelné sklenice a nechte 12-20 hodin prokvášet při pokojové teplotě. Když už se tlakovat oxidem uhličitým, upusťte přebytečný plyn a dejte limonádu vychladit. Pokud vám zachutná, můžete schovat poslední půldecku jako startér pro příští várku.

Variace?
Okurkovou šťávu namixujte napůl s melounovou. Namísto citronu dejte limety, nebo grepovou šťávu.  Přidejte levanduli, nebo heřmánek (odvar), nebo podrcený jalovec.  Případně tam rovnou nalijte gin.

pátek 11. července 2014

Okurky I. úvod

pokud byste hledali recept na okury v octě, tak se podívejte
třeba sem
Loni jsem kvašáky záměrně opomíjela.  Jsem do té doby měla zkušenost pouze s měkkými, velkými, poněkud příliš kyselými jedinci a tak prostě mi nechutnaly a vůbec mě nelákalo je naložit. Ale protože se na ně objevovaly dotazy, řekla jsem si někdy v půlce srpna, že to je ostuda, abych měla kysací blog a nedělala okurky.  I naložila jsem sklenici malých, pokusných kvašáků.  A za pár dní jsme je sežrali na posezení, jak byly dobré.

Byla jsem konvertována.  Ale protože už bylo docela pozdě na to, abych s nimi experimentovala, odložila jsem je na další okurkovou sezónu.  A ta právě začala.

V tomto článku ještě nebude žádný recept, z prvních nakládaček mám zatím spoustu kvasících pokusných vzorků, abych uměla vyrobit ty nejkřupavější a snad i nejzelenější okurky. Ale zato se mi poněkud vymkly z ruky rešerše ohledně kvašáků, tak mi to vyjde tak na zhruba pět článků.  Prostě okurková sezóna...  

Na rozjezd jen trocha obecného povídání o okurkách.

pátek 4. července 2014

Pyl


Plástový pyl - včely umí co?  Využívat fermentaci!
Pyl, samčí pohlavní buňky rostlin, je poměrně velmi zajímavou surovinou.  Mimo to, že je potřeba k tomu, aby rostlina měla plody, tak slouží především jako zdroj bílkovin pro včely.

Kromě sóji je jediným rostlinným produktem, který obsahuje  komplexní bílkoviny a také jednoduché cukry, trošku tuku a  většinu ve vodě rozpustných  vitamínů, na které si vzpomenete a spoustu minerálů.

Navíc také obsahuje aktivní enzymy - zejména na štěpení škrobů, ale i pepsin či tripsin.  A dále i pochopitelně kolonii velmi zajímavých mikroorganismů.

Má to ovšem velký háček - zrnko pylu samo o sobě má velmi odolnou ochrannou vrstvu a projde trávicím traktem zcela nezměněno a nic z jeho možností tak nejde vstřebat do organismu a využít.

Pokud se ovšem nezkvasí.

pondělí 12. května 2014

Polský boršč s řepným kvasem

polská vánoční polévka - barszcz wigilijny
Poláci tento boršč vaří na Vánoční večeři.  Dávají do něj houbové taštičky, kterým říkají ouška.

Recept na variantu, kterou sem píšu a kterou jsem vařila pro  Pražský vývar - komunitní projekt na mikrogranty pro zajímavé projekty je s bílou fazolí a bez houbových taštiček.  Zato je byl s čerstvými bylinkami.


úterý 6. května 2014

Kanži - indický zeleninový kvas.

prokvašená mrkev a řepa
Slovo kanži, anglicky zapisováno jako kanji označuje z jedlých věcí buď  rýžovou kaši (správně psáno jako congee a mělo by se vyslovovat s dlouhým í na konci.)  a nebo fermentovaný, kořeněný nápoj, který se dělá z mrkve a/nebo řepy.   A právě na něj vám chci nabídnout recept.  Protože jestli máte rádi základní řepný kvas, a nebojíte se koření, tak budete  kanži milovat.  V severní Indii se tradičně připravuje na Hólí - svátek barev, jara, lásky, plodnosti a tak. A i když v indii se letos slavil 17. března, myslím že popíjet ho i v pozdějším jaru nebude vůbec na škodu. Už jen pro tu nádhernou, sytou barvu.

pátek 2. května 2014

Kde se vzal kefír?



Irina a bej Mirza
Kavkazská legenda praví, že  první kefírová zrna dostal prorok Mohamed přímo od Alláha a ten naučil kavkazské národy, jako po používat a přikázal jim chránit ho před cizinci.

 Tedy mohli jim ho pochopitelně prodávat a také tak činili, ale chránili tajemství jeho přípravy a především existenci zrn. Pro jistotu říkali, že se to dělá z obilí - tajemného Alláhova prosa.  Z hotového kefíru totiž neuděláte plnohodnotný nápoj, potřebujete mateřská zrna.  A způsob, jakým Rusové tato zrna nakonec získali se nápadně podobá kavkazským pohádkám.  I když je to pravda pravdoucí.  A není to zas až tak dávno.

čtvrtek 10. dubna 2014

Tonic

domácí tonik má nažloutlou barvu, chininový odvar není čirý
Když už tu mám návod na domácí gin, tak je k němu taky potřeba domácí tonic - to dá rozum.  A samozřejmě že zkvašený...

neděle 16. března 2014

Perilovo-kopřivová limonáda - aneb bojujeme proti alergiím

Dorazilo jaro, začala jsem kýchat.   Uvidíme jak to dopadne letos, protože tentokrát budu připravena a budu proti  alergické reakci bojovat limonádou.  Kvašenou pochopitelně.  A to z kopřivy, perily a rozmarýnu. To jsou totiž bylinky, které by právě se sennou rýmou měly i pomáhat.

Tak uvidíme.


sobota 8. března 2014

Máslo II - zrající a marocký smen

Irští studenti ochutnávají
300 let staré máslo ukryté v rašeliništi
V lednu jsem kvasila máslo  a nyní mi v lednici už dozrály jeho zajímavější varianty.  A protože dozrály do velmi lahodné chuti, je na čase se s nimi podělit.

V evropských krajích, kde mají velká rašeliniště -  tedy na britských ostrovech a ve  Skandinávii  se často přirozeně zakvašené máslo skladovalo v keramických nádobách, či kožených pytlích, které se ponořily do rašelinné tůně a zamezil se tak přístup vzduchu aby se předešlo žluknutí.  A protože život v takových dobách byl často dosti nejistý, daří se při dobývání rašeliny na topení či kosmetické účely taková ztracené zásoby prastarého másla nalézat  a archeologové z nich vždycky mají malý svátek.  A jak vidíte  na fotce - jsou stále jedlá, ačkoliv tedy tuk zvoskovatěl. Chuť je popisovaná různě - od smetanového sýra, přes staré zaschlé sperma po zasmrádlé nohy.   Koho by to zajímalo hlouběji, klikne na odkazy u obrázku a nebo googlí "bog butter".   My se budeme věnovat zrajícímu máslu, ke kterému nepotřebujete  ani rašeliniště za barákem a ani pár tisíc let na dozrání. A vážně to chutná jako zrající sýr! Dokonce celkem jemně zrající sýr - žádné biochemické ohrožení tvarůžky.