pondělí 4. května 2015

AnaPur

AnaPur - zelené amarouny budoucnosti.
Možná jste si toho už všimli, před nějakou dobou se začaly šířit náhrady jídla -  práškové směsi, které nejsou koktejly na hubnutí a nebo proteinové izoláty, ale  opravdu náhradou běžného jídla.  No a jeden známý se pro něco takového nadchl a vytvořil si směs k obrazu svému - AnaPur. 

Jen tak mezi řečí jsem pronesla "chacha, to by určitě šlo zkvasit".  A on na to: "Tak to vyzkoušej!" A dostala jsem pár pytlíčků k experimentování.

A ačkoliv něčím takovým se budu ochotná dlouhodobě stravovat jedině po apokalypse  a nebo v případě zdrátování čelisti (jsem prostě mlsná a potřebuju pestré textury, toho co jím), nakonec jsem došla k názoru, že AnaPur je natolik zajímavý, že vám ho chci představit. Jo a dá se zkvasit a vcelku mu to pomůže.



Za hlavní pozitivum AnaPuru (a taky klíčový důvod proč ho jsem ochotná propagovat) je jeho složení.  Zatímco ostatní podobné zázračné výrobky smíchávají izoláty jednotlivých živin, v anapuru až na sojový protein najdete komplexní, byť rozemleté a v případě ovesné a kukuřičné mouky extrudované suroviny.  A to včetně takových jako jsou sušené kopřivy, spirulina a chlorela  zelený čaj (proto ta barva), a nebo peruánské adaptogeny jako je maca či camu-camu. 

Trošku rezervy má v chuti. Protože jaksi díky extrudovanému základu to má dost extrudovanou chuť. Moje první reakce po ochutnání byla- jéžiš, to by potřebovalo dochutit, třeba česnekem, nebo nějakými bylinkami. Pak by to ze všeho nejvíc chutí připomínalo  instatní hráškovou polévku.   Nyní to vcelku intenzivně připomíná kukuřičné křupky, ale bez toho křupnutí.  Pravda, díky tomu jak Štěpán soustavně vylepšuje recepturu, tak vznikají i různé příchutě

anapur po  15 hodinách s vodním kefírem
No a protože kromě škrobů je v tom docela dost vlákniny (zejména té prebiotické, snadno fermentovatelné), tak zkvašení se přímo nabízí. Probiotika jako taková ve směsi nejsou (kromě toho že by patrně dost zvyšovala cenu, tak by dost snižovala trvanlivost)

Ale není nic jednoduššího, než večer smíchat svou dávku na druhý den s něčím kysaným a nechat to přes noc prokvasit - podobně jako se to dá udělat přímo s ovesnými vločkami. 

Zkoušela jsem to s mléčným a vodním kefírem.  Nejcitelnější změna v chuti nastane za 10-12 hodin. Výrazně se sníží ta extrudovaná příchuť. Pokud na něj zapomenete a necháte ho kvasit déle, tak získá nakyslou chuť (dobré to je) a  v případě fermentace vodním kefírem to bude trošku perlit.

 S mléčným kefírem to pak chutná - no hlavně po kefíru. Ovšem se základním vodním kefírem  to je začne být vlastně opravdu fajn. I když by to pořád chtělo pořádně okořenit.

Zbytkový cukr trošku hýbne kaloriemi (základní denní dávka je nastavená na  2000 Kcal), ale nemyslím si že nějak extra výrazně. Za to se z toho pak stane opravdu komplexní strava ve které najdete všechno, na co si vzpomenete že byste mohli v jídle potřebovat. Jen teda je to pořád zelené a nedá se to kousat.

Když o tom tak uvažuju, tak by to určitě bylo skvělé zakvašené s kysanou zeleninou - smícháte prášek s vodou a přimícháte kimči a necháte odstát. Nebo tam dáte nějakou chilli pastu. Nebo třeba kysaný zelí a trošku fermentované hořčice. (no jsem nenapravitelná - jednoduchá, neutrální chuť prostě není pro mně).  

Představa že pětkrát denně si dám hrnek, či misku zelné kaše je pro mně dost nemyslitelná. Ale na druhou stranu - je to vlastně výborná alternativa pro chvíle kdy  člověk nestíhá něco vařit a nebo si koupit něco příčetného a než si koupit bagetu a nebo jiný junk food, tak prášková zázračná strava vlastně dost dává smysl.  Myslím že si ten poslední pytlík ponechám v záloze. 

Pokud vás AnaPur zaujal, projděte si jeho web či facebook a nebo napište přímo Štěpánovi Andrlemu na AnaPurinfo(et)gmail.com . Stejně tak je potřeba se přes onen mail domluvit, pokud by vás zajímalo používání AnaPuru v současném testovacím režimu - ještě není v běžném prodeji.


.

Žádné komentáře:

Okomentovat