AnaPur

AnaPur - zelené amarouny budoucnosti.
Možná jste si už všimli, jak se před nějakou dobou začaly šířit náhrady jídla - práškové směsi, které nejsou koktejly na hubnutí nebo proteinové izoláty, ale opravdu náhradou běžného jídla. No a jeden známý se pro něco takového nadchl a vytvořil si směs k obrazu svému - AnaPur.

Jen tak mezi řečí jsem pronesla "chacha, to by určitě šlo zkvasit".  A on na to: "Tak to vyzkoušej!" A dostala jsem pár pytlíčků k experimentování.

A ačkoliv něčím takovým se budu ochotná dlouhodobě stravovat jedině po apokalypse nebo v případě zdrátování čelisti (jsem prostě mlsná a potřebuju pestré textury, u toho co jím), nakonec jsem došla k názoru, že AnaPur je natolik zajímavý, že vám ho chci představit. Jo a dá se zkvasit, vcelku mu to pomůže.
Za hlavní pozitivum AnaPuru (a klíčovým důvodem, proč ho jsem ochotná propagovat) je jeho složení. Zatímco ostatní podobné zázračné výrobky smíchávají izoláty jednotlivých živin, v anapuru (až na sojový protein) najdete komplexní, byť rozemleté a v případě ovesné a kukuřičné mouky extrudované suroviny. A to včetně takových, jako jsou sušené kopřivy, spirulina a chlorela, zelený čaj (proto ta barva) nebo peruánské adaptogeny jako je maca či camu-camu.

Trošku rezervy má v chuti. Protože jaksi díky extrudovanému základu to má dost extrudovanou chuť. Moje první reakce po ochutnání byla "Jéžiš, to by potřebovalo dochutit, třeba česnekem nebo nějakými bylinkami." Pak by to ze všeho nejvíc chutí připomínalo instantní hráškovou polévku.   Nyní to vcelku intenzivně připomíná kukuřičné křupky, ale bez toho křupnutí. Pravda, díky tomu jak Štěpán soustavně vylepšuje recepturu, tak vznikají i různé příchutě.

AnaPur po 15 hodinách s vodním kefírem
No a protože kromě škrobů je v tom docela dost vlákniny (zejména té prebiotické, snadno fermentovatelné), tak se zkvašení přímo nabízí. Probiotika jako taková ve směsi nejsou - kromě toho, že by patrně dost zvyšovala cenu, tak by dost snižovala trvanlivost.

Ale není nic jednoduššího, než večer smíchat svou dávku na druhý den s něčím kysaným, a nechat to přes noc prokvasit - podobně jednoduše, jako se to dá udělat s ovesnými vločkami

Zkoušela jsem to s mléčným a vodním kefírem. Nejcitelnější změna v chuti nastane za 10-12 hodin. Výrazně se sníží ta extrudovaná příchuť. Pokud na něj zapomenete a necháte ho kvasit déle, tak získá nakyslou chuť (dobré to je) a v případě fermentace vodním kefírem to bude trošku perlit.

S mléčným kefírem to pak chutná - no hlavně po kefíru. Ovšem se základním vodním kefírem to začne být vlastně opravdu fajn. I když by to pořád chtělo pořádně okořenit.

Zbytkový cukr trošku pohne kaloriemi (základní denní dávka je nastavená na 2000 kcal), ale nemyslím si, že nějak extra výrazně. Za to se z toho pak stane opravdu komplexní strava ve které najdete všechno, na co si vzpomenete že byste mohli v jídle potřebovat. Jen teda je to pořád zelené a nedá se to kousat.

Když o tom tak uvažuju, tak by to určitě bylo skvělé zakvašené s kysanou zeleninou - smícháte prášek s vodou, přimícháte kimči a necháte odstát. Nebo tam dáte nějakou chilli pastu. Nebo třeba kysané zelí a trošku fermentované hořčice. Inu, jsem nenapravitelná - jednoduchá, neutrální chuť prostě není pro mně.

Představa, že pětkrát denně si dám hrnek či misku zelené kaše, je pro mně dost nemyslitelná. Ale na druhou stranu - je to vlastně výborná alternativa pro chvíle, kdy člověk nestíhá něco vařit nebo si koupit něco příčetného. Při pomyšlení na bagetu nebo jiný junk food ta prášková zázračná strava vlastně dost dává smysl. Myslím, že si ten poslední pytlík ponechám v záloze.

Pokud vás AnaPur zaujal, projděte si jeho web či facebook nebo napište přímo Štěpánovi Andrlemu na AnaPurinfo(et)gmail.com. Stejně tak je potřeba se přes onen mail domluvit, pokud by vás zajímalo používání AnaPuru v současném testovacím režimu - ještě není v běžném prodeji.

Komentáře